Děti nás pozorují dřív, než nás poslouchají.

Desatero etikety rodiče v mateřské škole

Protože děti nás pozorují dřív, než nás poslouchají.

1. Zdravím dospělé i děti a odpovídám na pozdrav. Vždy a bez výjimek.
Pozdrav je základní projev respektu. Učím tím své dítě i ostatní děti, že lidé se vzájemně vidí a berou na vědomí.

2. Loučím se stejně samozřejmě jako zdravím.
Odchod bez rozloučení zanechává chlad, nepoužívám slovo „naschle“. Jedno klidné „na shledanou“ nic nestojí a mnoho říká.

3. Mluvím tak, aby mě mohly slyšet i dětské uši.
Hrubá slova, ironie a urážky nepatří do prostoru, kde se formují charaktery. Stres rodiče není důvod pro používání hrubých výrazů.

4. Jdu příkladem – i v maličkostech.
Slova jako jsou „Prosím“, „děkuji“ nebo „dovolíte“ nejsou slabostí, ale znakem sebejistoty a kultury. Jsou příkladem pro budoucnost našich dětí.

5. Respektuji osobní prostor ostatních.
Nevrážím, netlačím se do malého prostoru šatny ani ven. Spěch neomlouvá neohleduplnost. Když se stane chyba, omluvím se.

6. Nekomentuji své dítě zvýšeným hlasem ani ponižováním.
Šatna mateřské školy není aréna. Svoji důstojnost i důstojnost svého dítěte chráním. Svými slovy ukazuji, jak mají děti v budoucnu mluvit.

7. Uvědomuji si, že šatna je sdílený prostor.
Mluvím přiměřeně hlasitě, nekřičím a dávám druhým rodičům a dětem možnost slyšet se navzájem.

8. Neřeším konflikty před dětmi.
Napětí, sarkasmus a výbuchy emocí si děti pamatují déle než poučky o slušnosti. Ochraňte své i cizí děti od vašich emocí.

9. Jsem zdvořilý i tehdy, když druzí nejsou.
Kultivovanost není reakce, ale postoj, který inspiruje ostatní. Dítě se učí, že respekt není podmíněný chováním druhých.

10. Pamatuji, že nejsem ve školce sám za sebe.
Svým chováním ovlivňuji atmosféru, ve které vyrůstají nejen moje, ale i cizí děti. Atmosféru, která se podepisuje na chování mého dítěte.

Daniel Šmíd 2026